Jiřina Šiklová posielala listy z väzenia z Ruzyně svojím deťom a rodine v rokoch 1981 až 1982. Je v nich skĺbená hlboká láska matky a žiaľ z násilného odlúčenia. Listy sú často kontemplatívne, lebo vo väzení je čas jedinou výplatou. Jiřina milovala život, a preto ho vedela žiť "naplno" aj v komunistickom väzení, kde sa iní trápili. Ako sociologička sa v novej životnej role mohla obuť do topánok väznených a opísať svet z opačnej strany múra. Omlouvám se za svou nepřítomnost. Dopisy z Ruzyně 1981-1982 (Jiřina Šiklová, 2015)

Tohle mám nejradši. Překvapení. Vezmete do ruky knihu, o které jste předem nic neslyšeli, jméno autora neznáte. Formát prima, obálka nic moc. První věta: "Můj otec mi řekl, že než jsem se narodil, jeho povoláním bylo harpunovat lelky." Zásah! A člověk má zrovna chuť uprostřed toho všeho právě na takový text, který bude lehce švihlý, poetický, podvratný... Něco v linii Pipi Dlouhé Punčochy, Pěny dní, možná trochu Saturnina, ale spíš Zazi v metru nebo dokonce Addams Family. Co že je to za bláznivě poskládaná společnost? No právě... nádherná kniha do těžkých časů. Čekání na Bojanglese (Olivier Bourdeaut , 2017)

Fanúšikovia rozprávok, veľkí aj malí, si prídu na svoje. Ak chcete mať krásne sny, nechajte do seba vsúpiť príbeh, ktorý sa začína takto: „Tento příběh sa odehrává v době, kdy ještě život nebyl tak pohodlný jako v současné době. Neexistovaly televizní soutěže ani auta s airbagy ani mamutí obchody. Lidé dokonce ještě neznali mobily! Ale už tenkrát byly duhy po dešti, meruňková marmeláda s mandlemi a improvizované pulnoční koupání, zkrátka všechno, čeho si považujeme dodnes. Ale bylo také bohužel trápení z lásky a senná rýma, proti které se dodnes nenašel opravdu účinný prostředek. Bylo to zkrátka ... kdysi." Řeka, která teče pozpátku (Jean-Claude Mourlevat, 2016)

Za důležitou knihu svých posledních týdnů a měsíců považuji Jízlivou potměšilost žití. Román Jiřího Kratochvila, píšícího génia, který čtenáři dává naději, že existuje ještě psaní, které není jen realistickým popisováním, ale hrou, gejzírem imaginace. Kratochvil je tvořící Brunensií a jako lokál patriot jsem rád za potvrzení, že dobrý román se bez Brna neobejde, myšlení "za" zkrátka vždy potřebuje svou periferii. Jízlivá potměšilost žití (Kratochvil Jiří, 2017)