Na Moravě nekvetou olivy

Agathonikiadis George

Český režisér a scenárista řeckého původu George Agathonikiadis se po dlouhém váhání konečně odhodlal k literárnímu zpracování vlastních, osobitě pojatých zážitků z dětství.Vzpomíná na své prarodiče, s nimiž vyrůstal, na školu a učitele, kteří ne vždy chápali postavení dítěte-cizince, na první erotické zážitky, tajné návštěvy kina, všelijaké lumpárny prožité se svými kamarády. Vypráví příběhy drzé, milé, plné něhy, s velkou lidskostí.

Snaží se zachytit pomíjející okamžiky, které buď pohltil čas, nebo se ztrácí v nekonečnu. Příběhy jsou někdy absurdní, ale plné energie a fantazie. Autor citlivě popisuje exodus dětí po občanské válce v Řecku, ocitajících se v naprosto neznámém městském prostředí a v jazykové i sociální izolaci. Postupné a mnohdy konfliktní překonávání těchto bariér spolu s trvale přítomným steskem po domově jsou hlavními motivy této mozaikovité prózy. Není to v žádném případě čtení pesimistické! Mnohé epizody čtenáře pohladí či rozesmějí. George vypráví své příběhy s humorem i poezií. Jejich postavy mají blízko k lidem s Hrabalovskou perličkou na dně své duše, kterou on sám kolem sebe hledá a nachází. Sám tvrdí:,,Člověk bez paměti je vydán na milost iluzorní existence."


Nádherná knižka písaná srdcom. O detstve malého Gréka v Brne. George je dieťa z utečeneckého davu, do ČSR pricestoval po gréckej občianskej vojne. Kniha je kúzelná, múdra, plná humoru, jemne saroyanovská a predovšetkým iná. Neviem, či napísal niečo predtým, ale toto je perla. P. S. Ak nebudeme hlupáci, možno raz napíše knihu chlapec zo Sýrie, ktorý tu teraz žije ako cudzinec. Na Moravě nekvetou olivy (Agathonikiadis George, 2015)

Ďalšie odporúčania


Únavu materiálu od Mareka Šindelku som otvorila v jedno nedeľné ráno a nemohla som ju odložiť, kým som ju celú nedočítala. Niečo som narýchlo uvarila a utekala som ku knihe. Pamätám si, ako som sa zavrela do izby a nekomunikovala som ani s mojím mužom, ani so synom. Nevedela som, o čom príbeh bude, len mi ju kamarátka strčila do ruky, vraj si to mám prečítať. Dobre, že som nevedela. Asi by som si ju nechala na inokedy, posúvala by som ju práve pre tú ťažkú a nesmierne aktuálnu tému... A tak som sa nevedomky nechala vcucnúť príbehom, nad ktorým sa nedá prestať premýšľať, ktorý vás neprestane mátať dlho po tom, čo dočítate poslednú vetu. Únava materiálu (Šindelka Marek, 2016)

Únava materiálu

Tabery namiešal pútavé kombo históriou tečúcej linky poprekladanej vysoko aktuálnymi esejami. Tie sú skôr rekapituláciu a zručným zhrnutím toho, čo už vo verejnej diskusii odznelo, nové pre mňa boli paradoxne niektoré staré citáty a parafrázy slávnych novinárov, politikov a lídrov našej spoločnej histórie. Keby sa na našich školách učil dejepis, občianska výchova a kritické myslenie tak, ako by sa mali, tak by väčšina maturantov malo prečítanú a prediskutovanú slávnu výmenu „o českem údělu” medzi Havlom a Kunderom, ktorá odznela po príchode tankov Varšavskej zmluvy v 68-om. Presne takéto momenty sú v knihe zachytené skrze myšlienky a slová ľudí, ktorí vyrobili ideu našej krajiny. Máme v histórii zopár postáv, ktoré by si zaslúžili byť kultom, hipsterským idolom a detským „keď budem veľký, chcem byť ako…”. Nie celkom sa to deje, možno aj preto, že sme príliš zaťažení diskusiami o Slovanoch a o “alternatívnej” histórii. Erik Tabery si to všíma, ale zároveň presúva pozornosť tam, kde by mala byť, keby časti národa nepripekalo. Opuštěná společnost (Erik Tabery, 2017)

Opuštěná společnost

Táto kniha je určená veľmi citlivým ľuďom, ktorí sa vlastne za svoju citlivosť hanbia. Vďaka tejto knihe som viac pochopila svoje pocity, únavu a potrebu byť občas bez ľudí. V knihe nájdete aj údaje o výskumoch precitlivenosti, zoznam aktivít, ktoré by vám mohli prinášať radosť, alebo aj dotazník, v ktorom sa môžete otestovať, ako na tom s precitlivenosťou ste. Autorkou je dánska psychoterapeutka, ktorá vyštudovala teológiu a je členkou Dánskej asociácie psychoterapeutov. Přecitlivělost není slabost (Ilse Sand, 2016)

Přecitlivělost není slabost