Lido di Dante Lido di Dante Lido di Dante

Lido di Dante

Petr Borkovec

Dvanásť poviedok súboru Lido di Dante nás privádza do letoviska niekoľko kilometrov od Ravenny, v ktorom sa ulice volajú podľa postáv Božskej komédie. Petr Borkovec napísal malého sprievodcu po mieste, v ktorom sa prepletajú naturisti s odborníkmi na duny, prostitút s Dante Alighierim a vodné vtáky s motorkami Ducati.


Poviedková kniha Lido di Dante je podľa mňa najlepšou knihou českého básnika Petra Borkovca. Skrýva sa v nej všetko to, čo je aj v jeho básňach, a ešte omnoho viac. Hravé, ľahko načrtnuté situácie z talianskych letovísk, pláží, barov, hotelíkov a piazzet sú plné farbistých detailov, umlčaných poínt, nadhľadu, vášne aj porozumenia. Borkovec v nich slobodne prechádza od takmer denníkového rozprávania k fantáziám, predstavám či snovým kontrapunktom: všetko tu je, všetko tu môže byť, chcem to. Jeho poviedky sú vtipné, clivé, vzrušujúce aj drsné. V útlej knihe sa skrýva množstvo neokázalých, no nečakaných klenotov vnímania. Lido di Dante (Petr Borkovec, 2017)

Recenzie a ukážky z tejto knihy


Když básník ze středozemí zažije přímoří

Tomáš Weiss

Básník Petr Borkovec (1970) napsal dvanáct povídek ze svých pobytů v severoitalském letovisku a nazval je podle něj Lido di Dante. Je v nich k vyčtení jak autorova lety pečlivě zaostřená technika pozorovatele, tak jisté okouzlení kluka z Louňovic pod Blaníkem vším tím mořem, světlem, vzduchem a přímořským tempem místa, kam se může v pravidelných intervalech vracet. A opakovaně zažívat odlišné mentality středozemí a přímoří. Viac.


Ďalšie odporúčania


Geniálna priateľka ma nadchla, prečítala som ju za pár dní. Pre mňa je to príbeh o rovnováhe toho, čo je v nás dobré – to prajné, to, čo robíme pre druhých, snahy prekonať sa a byť lepší – a toho trochu horšieho – žiarlivosti, komplexov, strachu z vlastnej malosti. Navyše je napísaná s ľahkosťou a jazykom, ktorý sa nesnaží za každú cenu „ohromiť" čitateľa. Geniálna priateľka (Ferrante Elena, 2015)

Geniálna priateľka

Tohle mám nejradši. Překvapení. Vezmete do ruky knihu, o které jste předem nic neslyšeli, jméno autora neznáte. Formát prima, obálka nic moc. První věta: "Můj otec mi řekl, že než jsem se narodil, jeho povoláním bylo harpunovat lelky." Zásah! A člověk má zrovna chuť uprostřed toho všeho právě na takový text, který bude lehce švihlý, poetický, podvratný... Něco v linii Pipi Dlouhé Punčochy, Pěny dní, možná trochu Saturnina, ale spíš Zazi v metru nebo dokonce Addams Family. Co že je to za bláznivě poskládaná společnost? No právě... nádherná kniha do těžkých časů. Čekání na Bojanglese (Olivier Bourdeaut , 2017)

Čekání na Bojanglese