Jízlivá potměšilost žití Jízlivá potměšilost žití Jízlivá potměšilost žití

Jízlivá potměšilost žití

Kratochvil Jiří

Kdo má rád prózy Jiřího Kratochvila, přijme ochotně fakt, že jedním z hrdinů a vypravěčů tohoto románu je králík. Umí mluvit, vzdělává se, filozofuje nad svými i lidskými situacemi a zastává názor, že zasahovat do nich není moudré, protože to k ničemu dobrému nevede.

Nad králíkovými epizodami a zápletkami se mohou čtenáři těšit na neuvěřitelná překvapení, a nebudou zklamáni, protože autorova fantazie je nedostižná. Navíc mate tím, že postavy i události při vstupu do děje vypadají, jako by pocházely ze skutečnosti, kterou jsme zvyklí pozorovat kolem sebe. Jenže Kratochvil naopak předpokládá, že „život krade z literatury“. V tom duchu si jej vysnívá a buduje. Žije však v reálném světě a dobře ví o jeho temných nejistotách. Napovídá tomu i záměrně kunderovský název románu. Básník — to označení si Kratochvil plně zaslouží — byl svědkem krásných příslibů, které se naplnily v podobě katastrof, prohlédal mocensky prosazované lži, jež se pro mnohé staly pravdou, zakusil doteky rukou, které se prohlašovaly za pomocné, ale patřily zabijákům. Kratochvilovská říše řízená zákony svobodného výmyslu budí radost. Přitom však nese mateřské znamení doby diktatur, vyhlazovacích táborů a nadějeplných převratů ohrožených zmarem. I králík je si vědom nebezpečí, že ho upečou a snědí. Milan Uhde


Za důležitou knihu svých posledních týdnů a měsíců považuji Jízlivou potměšilost žití. Román Jiřího Kratochvila, píšícího génia, který čtenáři dává naději, že existuje ještě psaní, které není jen realistickým popisováním, ale hrou, gejzírem imaginace. Kratochvil je tvořící Brunensií a jako lokál patriot jsem rád za potvrzení, že dobrý román se bez Brna neobejde, myšlení "za" zkrátka vždy potřebuje svou periferii. Jízlivá potměšilost žití (Kratochvil Jiří, 2017)

Ďalšie odporúčania


„Julo vypil z chamtivosti všetku vodu. Od 9.00 ráno sme nenaďabili na žiadny prameň. A prameň do noci nenájdeme. Nech žijú citróny a vodka!“ Exedície 1973-1982 je krásna kniha. Doslova vytŕča medzi ostatnými. Vytŕča nielen vydarenou obálkou a grafickou úpravou či menom pisateľa-cestovateľa. Vytŕča obsahom a jeho autenticitou. Prejedete prstami po obálke a po zaobalených rohoch strán, stiahnete gumičku, otvoríte, pomaly listujete, kúsok prečítate, obrátite list na ďalšiu stránku, ďalší obrázok, náčrt, skicu, príbeh. Už ju nepustíte z ruky. Je to totiž viac ako kniha, viac ako denník, zápisník, zošit, mapa či turistický sprievodca. Viac ako len obyčajný záznam času a sledu udalostí na vytýčených miestach. Je to manuál AKO NA TO, návod na prežitie. Je to rúcač predsudkov, lámač bariéry, spúšťač odvahy a odhodlania. KÓDEX, ktorým sa môžete riadiť až sa vydáte na cestu. Na tú svoju. Tak ako Hemingway, Keroac, Satinský. Ako Ernest, Jack, Július. Spoznávať silu priateľstva aj ľudí navôkol, neprebádanú krásu prírody, čaročudesnosť sveta a hlavne - spoznávať samých seba. Táto kniha vás proste naštartuje. Expedície 1973-1982 (Satinský Július, 2011)

Expedície 1973-1982

Dočítal som Manuál pre upratovačky. Na dovolenke. Dávkoval som si 3 ks poviedky denne. Knihu som požičal. Hovorím: „Závidím ti, že ju budeš čítať prvýkrát!" Manuál pre upratovačky (Lucia Berlin, 2017)

Manuál pre upratovačky

Tabery namiešal pútavé kombo históriou tečúcej linky poprekladanej vysoko aktuálnymi esejami. Tie sú skôr rekapituláciu a zručným zhrnutím toho, čo už vo verejnej diskusii odznelo, nové pre mňa boli paradoxne niektoré staré citáty a parafrázy slávnych novinárov, politikov a lídrov našej spoločnej histórie. Keby sa na našich školách učil dejepis, občianska výchova a kritické myslenie tak, ako by sa mali, tak by väčšina maturantov malo prečítanú a prediskutovanú slávnu výmenu „o českem údělu” medzi Havlom a Kunderom, ktorá odznela po príchode tankov Varšavskej zmluvy v 68-om. Presne takéto momenty sú v knihe zachytené skrze myšlienky a slová ľudí, ktorí vyrobili ideu našej krajiny. Máme v histórii zopár postáv, ktoré by si zaslúžili byť kultom, hipsterským idolom a detským „keď budem veľký, chcem byť ako…”. Nie celkom sa to deje, možno aj preto, že sme príliš zaťažení diskusiami o Slovanoch a o “alternatívnej” histórii. Erik Tabery si to všíma, ale zároveň presúva pozornosť tam, kde by mala byť, keby časti národa nepripekalo. Opuštěná společnost (Erik Tabery, 2017)

Opuštěná společnost