(Zatiaľ) jediná kniha čerstvého víťaza Man Bookerovej ceny v češtine či slovenčine. Parádne poviedky, plné originálnych nápadov a nevšedných postáv. Desátého prosince (George Saunders, 2015)

Choroba, staroba, smrť. Napriek týmto ústredným témam štyroch Sacksových esejí je Vďačnosť pôvabná a krásna. V jednej z nich vyjadruje radosť z toho, že nie je mŕtvy, že je jednoducho vo svojich osemdesiatich rokoch šťastný, že žije, a to aj napriek tomu, čo všetko ľutuje – premrhaný čas či svoju plachosť. Konštatuje, že netúži po nesmrteľnosti, chce len to, aby niektoré jeho knihy prehovárali k čitateľom aj po jeho smrti. Z jeho slov cítiť vyrovnanosť, jas a pokoj, a hoci vraví, že sa vzdialil svojmu životu, nie je to nič negatívne – intenzívne ho prežíva a uvedomuje si jeho prepojenosť. Cítiť aj smútok spôsobený stratou nenahraditeľných blízkych priateľov a vrstovníkov. Básnik medicíny Oliver Sacks píše nádherne o vďačnosti. Veď mal vzťah so svetom, ten špeciálny vzťah tých, čo píšu a čítajú. Vďačnosť (Sacks Oliver, 2016)

Když už si jeden myslí, že o dobrých knihách a taky těch, co jich píší, všechno ví, tu přijde mu pod ruky knížečka vlastně už nežijícího autora (žil v létech 1965 – 2007) s málem tak moravským příjmením Levé… a rázem je zaděláno na největší a nejpřekvapivější objev posledních (řekněme) čtyřiceti let. Francouzský fotograf a spisovatel Édouard Levé nám po sobě zanechal tři vynikající knihy – Díla z roku 2002, Autorportrét (2005) a Sebevražda (post mortem, 2008). Všechny tři vyšly v létech 2015 – 2016 v pražském vydavatelství Rubato. Pro mne nejpůsobivějším je poslední dílko Sebevražda, ve kterém autor evokuje sebevraždu svého přítele. Deset dní po odevzdání rukopisu knihy si Édouard Levé sám bere život… Díla (Levé Édouard, 2016)

Nový román Máriusa Kopcsaya má divný názov Asvabaždénie, podtitul je Geopolitická groteska. Vydal ho Koloman Kertész Bagala tento rok. V knihe podľa môjho názoru nejde až tak o asvabaždénie, nemyslím si, že je geopolitická a aj groteskou je len sčasti. Ale je to výborná kniha. A mimoriadne zábavná, presná v detailoch a silná vo významovej výpovedi bezchybne spätej s referenčným pozadím. Dokument doby a myslenia o dobe. Má veľmi silný potenciál stať sa (a asi sa už aj stáva, ako tak počúvam okolo seba) dokonca „generačným románom“. Asvabaždénie (Kopcsay Márius, 2016)