Básnická reč

Barfield Owen

Jen stěží lze najít českého čtenáře, který by neznal Pána prstenů nebo Letopisy Narnie. Jméno Owena Barfielda, bez něhož by tato díla pravděpodobně nebyla nikdy vznikla, je však v českém prostředí téměř neznámé.

Přitom to byl právě Barfield, kdo rozhodující měrou přispěl ke zformování volného filosoficko-literárního sdružení Inklings, k němuž od počátku náležel jeho celoživotní přítel C. S. Lewis a později též J. R. R. Tolkien. Právě Barfieldova pohádka Stříbrná trubka přivedla Tolkiena k tomu, aby se pokusil psát příběhy pro děti, a Básnická řeč ho vyzbrojila pohledem, který mu pomohl oslovit novou mýtotvorbou celý svět. C. S. Lewis označil Barfielda za nejlepšího a nejmoudřejšího ze svých neoficiálních učitelů a své Letopisy Narnie věnoval Barfieldově dceři Lucy, která ho inspirovala k postavě hlavní hrdinky. V Básnické řeči dostává český čtenář do ruky knihu, jež zahájila epochu nové literární fantazie, epochu nového hledání celistvosti, která by obsáhla vědu i víru, zachytila věcnou dovednost i uměleckou tvorbu, nasytila rozum i srdce. Slova Howarda Nemerova, nositele Pulitzerovy ceny za poezii a několika dalších prestižních literárních ocenění, který označuje Básnickou řeč za „posvátnou knihu“ své básnické generace, nejsou nadsazená. „Máme dost zajímavých autorů, ale Owen Barfield se nespokojuje s tím, že jezajímavý,“ říká Saul Bellow, nositel Nobelovy ceny za literaturu: „Jeho předsevzetím je pomoci nám na svobodu."


Owenova téza o poetickom vedomí a poézii ako hlavnej architektky jazyka k nám prišla síce neskoro, no vďaka nej sa môžeme pozrieť a pochopiť takmer všetko, čo si sme dodnes na práci básnikov nevšimli. Básnická reč patrí spolu s Eliotovými, Valéryho a Coleridgeovými esejami o poézii do zbierky interpretačných grimoárov najstaršej literárnej disciplíny. Kniha vo výbornom českom preklade Milana Horáka a Adama Borzica je aj dobrou pripomienkou toho, že niektoré pohyby vedomia a tvorivé procesy dokážeme pochopiť iba s odstupom storočí, čo je v tejto dobe upokojujúcim poznaním. Básnická reč (Barfield Owen, 2015)

Ďalšie odporúčania


Mám rád knihy, kde sa v zásade nič nedeje. Také, kde sú dôležité pocity a život sám. Také, kde dej síce je, ale nie je zápletkou. Malý život je presne taký. Príbeh štyroch kamarátov z vysokej školy. Vyše 600 strán lásky, smútku, priateľstva a bolesti. Celú knihu som tušil, že to skončí zle, otázkou len bolo, ako veľmi. Som rád, že som sa mýlil, aj keď som mal vlastne pravdu. Môžeme chcieť, aby niekto žil iba kvôli nám? Malý život (Hanya Yanagihara , 2017)


V knihe autori opisujú pozoruhodnp formu terapie ľudí, ktorí prežili psychické traumy, rozprávaním svojho životného príbehu. Rozprávanie vnímavému terapeutovi sa deje podľa premyslenej štruktúry. Metóda je ovplyvnená aj objavmi tzv. GPS neurónov v mozgu v hipokampe, za ktoré boli udeleneé Nobelove ceny. Naratívna expozičná terapia (Schauer Maggie, Neuner Frank, Elbert Thomas, 2017)


Choroba, staroba, smrť. Napriek týmto ústredným témam štyroch Sacksových esejí je Vďačnosť pôvabná a krásna. V jednej z nich vyjadruje radosť z toho, že nie je mŕtvy, že je jednoducho vo svojich osemdesiatich rokoch šťastný, že žije, a to aj napriek tomu, čo všetko ľutuje – premrhaný čas či svoju plachosť. Konštatuje, že netúži po nesmrteľnosti, chce len to, aby niektoré jeho knihy prehovárali k čitateľom aj po jeho smrti. Z jeho slov cítiť vyrovnanosť, jas a pokoj, a hoci vraví, že sa vzdialil svojmu životu, nie je to nič negatívne – intenzívne ho prežíva a uvedomuje si jeho prepojenosť. Cítiť aj smútok spôsobený stratou nenahraditeľných blízkych priateľov a vrstovníkov. Básnik medicíny Oliver Sacks píše nádherne o vďačnosti. Veď mal vzťah so svetom, ten špeciálny vzťah tých, čo píšu a čítajú. Vďačnosť (Sacks Oliver, 2016)

Vďačnosť